Dieta a diabetes - takhle rozhodně NE!

18. prosince 2010 v 17:42 |  Trápení navíc
.
Dieta - nejčastější téma tohohle století. Každá holka chce být hezká a hubená. A každá holka už někdy vyzkoušela nějakou dietu, ale co my - diabetici? Tady to není tak jednoduché. Jelikož každý z nás má jiný režim bude tenhle článek trochu… očesaný =D nevím jak jinak to říct, ale vy si to nějak přeložíte =D Chci sem v podstatě napsat, jaké mám s tímhle zkušenosti a jaké blbosti jsem vyváděla.

Začalo to asi někdy v 6. třídě, kdy každá holka chtěla vypadat co nejlíp. Holky se předháněli v tanečních kroužcích, předváděly před klukama a tak dál. Já samozřejmě nebyla výjimkou. Kamarádka zrovna začala zkoušet nějakou super úžasnou dietu, při které shodila už 7 kilo, a tak jsem ji chtěla taky zkusit. Jo tohle se lehko řekne. Jenže jsem ze dne na den o HODNĚ změnila jídelníček a to bylo špatně. Zaprvé jsem se z mých obvyklých 15 (glykémie - já vím, je to hodně, ale já v té době byla špatně kompenzovaná) okamžitě dostala na 3 a míň a za druhé, když jsem se dostala takhle nízko z tak vysokého čísla, bylo mi zle. Čili jsem okamžitě musela sníst něco sladkého a pak se dojíst pevným jídlem. To by nebylo až tak hrozný, kdyby se tohle neopakovalo několikrát (až 4x do týdne) týdně a většinou kolem 2 hodin ráno. Ve škole jsem pak byla unavená a o tom, že jsem chtěla chodit ven s přáteli, a kvůli těmhle častým problémům jsem nemohla, ani nemluvím. Po asi 4 týdnech jsem tohle vzdala. Samozřejmě, že jsem neshodila ani deko. Po tomhle jsem se na diety na nějakou dobu vykašlala. Asi před půl rokem jsem opět začala myslet na nějakou dietu. Samozřejmě díky klukovi. Myšlenky každé holky - nelíbím se mu, protože jsem tlustá. No takže to začalo znovu. Ale tentokrát jsem si řekla, že to udělám jinak. Líp. Promluvila jsem si s mojí paní doktorkou, která mě v tomhle mile podpořila. Řekla mi, co bych asi tam měla dělat, jak se stravovat, jak upravit jídelníček a taky jak upravit inzulíny. Šlo to dobře. Zpravila jsem si glykémii, kterou jsem měla teď běžně kolem 6 - 5. Takhle by to mělo správně být. Paní doktorka byla tímhle víc než nadšená a já popravdě taky. Udělala jsem všechno co mi řekla a ručička váhy šla dolů. Ale časem to začalo být málo. Za měsíc jsem shodila jen dvě kila. Když se další měsíc opakovalo totéž, začala jsem být netrpělivá a chtěla jsem zhubnou hodně a hlavně rychle. Jako první, co mě napadlo bylo, že upravím jídelníček. Trochu něčeho uberu a upravím inzulíny a zase to bude super. A taky, že bylo. Paní doktorka si všimla, že jsem upravovala a řekla mi, že jsem sice odhadla, co jsem měla změnit, ale že bych se měla krotit. Prý nemůžu zhubnou moc. Zaprvé by to nebylo, vzhledem k mé váze, optimální a za druhé u diabetiků je
ů
 nízká váha problémem. Jenže ručička zase šla dolů a já byla víc, než spokojená. Abych to zkrátila: pořád jsem takhle upravovala jídlo a inzulíny až to dopadlo tak, že jsem vynechávala večeře, oběd se skládal z jogurtu a snídala jsem skleničku džusu. Jenže tohle už jsem svojí doktorce neřekla, ani svojí rodině. Obědy jsem měla ve škole - přestala jse na ně chodit - a jídlo jsem tajně vyhazovala. Paní doktorce jsem psala do deníčku furt stejné hodnoty, takže ze začátku nic nepoznala. Jenže tohle byla pitomost jako blázen. Tohle byly začátky anorexie. Ale měla jsem štěstí jako blázen. Ze začátku mi tenhle režim "vyhovoval", ale za dva dny jsem byla slabá a zase jsem měla problémy s glykémii. Začala mi padat hodně nízko ( 1,5 - 2). Tohle už bylo sakra nebezpečné. Dvakrát jsem kvůli tomuhle málem skončila v nemocnici, ale jsem byla takhle nízká po ránu, což byla škola, takže si toho doma nevšimli. V té době už jsem byla na gymnáziu - tam mám ve třídě další 2 diabetiky. Adélka - moje spolužačka, se kterou jsem se hodně spřátelila, je taky diabetička. Všimla si, co se se mnou děje a začala se vyptávat. Ani nevím jak, ale nakonec ze mě tohle
l
dostala. Když opomenu to, že mě děsně seřvala, pomohla mi. Otevřela mi oči a pomohla mi vrátit se zase do normálu. Sice jsem přibrala, ale byla jsem zase normální - byla jsem to JÁ. Ten kluk byl stejně blbec a ty dva měsíce tohohle mi za to rozhodně nestály. Teď jsem ve druháku a zase jsem jako každá holka. Znovu jsem začala hubnout, ale tentokrát opravdu pomalu, s jídlem a správně. Ručička váhy jde dolů pomalu, ale mi to ani tak nevadí. To co jsem si zažila kvůli vlastní blbosti už opravdu zažít nechci. Jediné, co stačí je správné stravování, trocha pohybu a úprava inzulínů. Paní doktorka teď chválí a já se cítím taky dobře. Je lepší hubnout pomalu než spadnout do víru tohohle všeho…


Doufám, že si vezmete alespoň trochu příklad a nebudete dělat takový blbosti, jako já. Hodně štěstí =)                                                                                                 Angí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama